Člověk má v těle okolo dvou stovek kostí sloužících k mnoha rozličným funkcím. Kosti jednak poskytují tělu oporu, jednak ochraňují orgány před poškozením. Kostní dřen hraje důležitou roli v krvetvorbě. Nekontrolované rakovinné bujení napadá kostní buňky, chrupavčité buňky nebo kostní dřeň a narušuje napadenou tkáň.

Stejně jako v případě jiných nádorů platí, že ne všechny jsou zhoubné. Sarkomy představují v poměru k ostatním druhům nádorů u dospělých osob jen malý zlomek, asi 1 %. Nicméně u dětí a mladých osob dosahuje jejich rozšíření 15 % ze všech druhů nádorů.

Osteosarkom je nejčastěji se vyskytující maligní kostní nádor. Diagnostikován bývá u dětí mezi 10. – 13. rokem (častěji chlapců), s maximem případů v období růstové akcelerace v dlouhých kostech.

Hned za osteosarkomem v počtu diagnostikovaných případů stojí chondrosarkom, na rozdíl od něj se ale objevuje převážně ve věkové skupině starších 40 let. Tento druh nádorů může být buď rychlerostoucí s 30% prognózou dožití 5 let i pomalu rostoucí s pětiletou prognózou 90 %.

Ewingův sarkom zasahuje skupinu dětí a mladých okolo 15. roku. Z výše zmíněných nádorů má tento sarkom nejhorší prognózu, protože je velmi agresivní. Až u třetiny pacientů metastazuje už ve chvíli diagnózy. Úplná klasifikace kostních nádorů je samozřejmě mnohem rozsáhlejší, tyto typy nádorů patří mezi nejrozšířenější.

Jak se projevuje kostní nádor?

Typickým příznakem nádorů kostí je bolest, která dosahuje stále větší intenzity, je dlouhodobá, tupá a obvykle vystřeluje. Ale jejich nebezpečí tkví také v tom, že se nemusí projevovat žádné příznaky. V některých případech se může projevit onemocnění patologickou zlomeninou kosti, hmatatelným zduřením v některé její části nebo dokonce nemožností chůze. Vedle toho se u osteosarkomu, a především u Ewingova sarkomu, projevují také další symptomy celkového onemocnění (např. zvýšená teplota, hubnutí nebo slabost).

Jak se nádory kostí léčí?

Léčba nádorů kostí si vyžaduje spolupráci multidicipilinárního týmu odborníků (např. ortopeda, chirurga, patologa, onkologa nebo radiologa). S podezřením na onemocnění se provádí rentgenový snímek (případně CT) spolu s odběry. Radiolog dokáže poznat změny na kosti a podle sledování tzv. nádorových markerů určit přítomnost nádorového ložiska v organismu. K potvrzení diagnózy a určení typu nádoru se odebírá vzorek tkáně, biopsie.

Jeho určení je prací patologa. Tým lékařů poté zhodnotí, který druh léčby je pro konkrétní nádor nejvhodnější. K léčbě se nabízí radioterapie, chemoterapie i chirurgický zákrok. Ozařování se aplikuje zejména na Ewingův sarkom, obecně jsou totiž osteosarkomy málo citlivé k radioterapii. V některých případech se rovnou přistupuje k radikálnímu chirurgickému odstranění nádoru a okolní tkáně, vyřezy kostí se řeší pomocí vnitřních protéz nebo kostních štěpů. Bohužel mezi komplikace spojené s kostními nádory patří také amputace celé končetiny. Ve většině případů se ale využívá kombinace několika léčebných metod.